Fu-čou (Fuzhou Shi)
Fu-čou je hlavní a největší město čínské provincie Fu-ťien se statusem městské prefektury.
Město je střediskem strojírenství, chemického, potravinářského, papírenského a textilního průmyslu. Hrubý domácí produkt (HDP) na hlavu roku 2008 dosáhl 33 615 ¥ (4 840 USD). Celkový HDP byl roku 2008 228,4 miliard ¥, při růstu 13 %.
Fu-čou tvoří společně s prefekturou Ning-te na severovýchodě Fu-ťienu kulturní a jazykovou oblast Min-tung (, doslova „východní Min“, Min je totiž starý název pro Fu-ťien).
Přesné datum založení není známo. Po dobytí státu Jüe v dnešním Če-ťiangu státem Čchu roku 306 př. n. l. přišli do Fu-ťienu uprchlíci vedení členy královské rodiny Jüe a založili zde stát Min-jüe, roku 202 př. n. l. bylo do Fu-čou přeneseno hlavní město Min-jüe. Roku 110 př. n. l. obsadila Fu-ťien říše Chan. Ve 4. století po dobytí severní Číny kočovníky přišla do města vlna uprchlíků. Roku 725 za dynastie Tchang město získalo dnešní název. V letech 909–945 bylo centrem království Min. Za říše Sung bylo prosperujícím střediskem námořního obchodu i vzdělanosti, žili zde filozof Ču Si a básník Sin Čchi-ťi. V mingské éře bylo východiskem plateb Čeng Chea. Přední postavení mezi čínskými přístavy si uchovalo i v 19. století, kdy bylo jedním z pěti otevřených přístavů uvedených v Nankingské smlouvě.
Město je střediskem strojírenství, chemického, potravinářského, papírenského a textilního průmyslu. Hrubý domácí produkt (HDP) na hlavu roku 2008 dosáhl 33 615 ¥ (4 840 USD). Celkový HDP byl roku 2008 228,4 miliard ¥, při růstu 13 %.
Fu-čou tvoří společně s prefekturou Ning-te na severovýchodě Fu-ťienu kulturní a jazykovou oblast Min-tung (, doslova „východní Min“, Min je totiž starý název pro Fu-ťien).
Přesné datum založení není známo. Po dobytí státu Jüe v dnešním Če-ťiangu státem Čchu roku 306 př. n. l. přišli do Fu-ťienu uprchlíci vedení členy královské rodiny Jüe a založili zde stát Min-jüe, roku 202 př. n. l. bylo do Fu-čou přeneseno hlavní město Min-jüe. Roku 110 př. n. l. obsadila Fu-ťien říše Chan. Ve 4. století po dobytí severní Číny kočovníky přišla do města vlna uprchlíků. Roku 725 za dynastie Tchang město získalo dnešní název. V letech 909–945 bylo centrem království Min. Za říše Sung bylo prosperujícím střediskem námořního obchodu i vzdělanosti, žili zde filozof Ču Si a básník Sin Čchi-ťi. V mingské éře bylo východiskem plateb Čeng Chea. Přední postavení mezi čínskými přístavy si uchovalo i v 19. století, kdy bylo jedním z pěti otevřených přístavů uvedených v Nankingské smlouvě.
Mapa - Fu-čou (Fuzhou Shi)
Mapa
Státní území - Čína
 |
 |
| Vlajka Čínské lidové republiky | |
Čínská civilizace, rozvíjející se původně v úrodném povodí Žluté řeky ve Velké čínské nížině, patří k nejstarším na světě. Byť jsou její počátky zahaleny v mlze legend, obvykle se umisťují do období 2000 let př. n. l. Čínský stát několikrát v dějinách zmohutněl, byl rozbit, a pak se znovu sjednotil. Ve fázích vzmachu byla Čína vždy přední světovou ekonomickou mocností, mimo jiné díky proslulé Hedvábné stezce, a také místem rozvoje vědy a technologií - lze jí připsat vynález kompasu, papíru, střelného prachu či knihtisku. 19. století bylo pro Čínu ovšem dobou stagnace, opožděného pronikání rysů moderní civilizace i ponížení mocenského. To vedlo v roce 1912 k pádu tisíciletého monarchického systému a vzniku republiky, jejíž modernizační snahy byly však zabrzděny občanskou válkou mezi nacionalisty a komunisty (od 1927) a agresí Japonska (od 1937). V roce 1949 nakonec zemi, až na malý ostrov Tchaj-wan, ovládli komunisté. Vytvořili totalitní systém s centrálně řízenou ekonomikou. Řada společenských a ekonomických experimentů, jež vyvrcholila tzv. kulturní revolucí, vedla však jen ke stagnaci, byť Čína dosáhla jistých úspěchů diplomatických (od roku 1971 se stala stálým členem Rady bezpečnosti OSN s právem veta, když bylo toto postavení odepřeno Čínské republice čili Tchaj-wanu) a vojenských (vstup mezi jaderné velmoci). Skutečný rozmach však přinesly až ekonomické reformy Teng Siao-pchinga započaté roku 1978, které v Číně zavedly volný trh. Zahájily období bezprecedentního ekonomického růstu. S tím šel ruku v ruce růst geopolitického vlivu a zisk statusu supervelmoci. Trauma velmocenského ponížení z 19. století bylo symbolicky překonáno i tím, když Čína dostala pod svoji kontrolu poslední evropské kolonie na svém území, tedy Hongkong a Macao. Vznáší nárok i na ostrov Tchaj-wan a několik dalších menších území, tyto oblasti jsou však spravovány vládou Čínské republiky, která prozatím ale nechce být samostatným státem a formálně si nadále činí nárok na vládu v celé Číně. Ačkoli reformy Čínu velmi přiblížily západnímu ekonomickému modelu a životnímu stylu, v oblasti politické si uchovává systém vlády jedné strany a rysy diktatury.
Měna / Jazyk (lingvistika)
| ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
|---|---|---|---|
| CNY | Čínský jüan (Renminbi) | Â¥ or å…ƒ | 2 |
| ISO | Jazyk (lingvistika) |
|---|---|
| UG | Ujgurština (Uighur language) |
| ZA | Čuangština (Zhuang language) |
| ZH | Čínština (Chinese language) |